Follower

Samstag, 27. April 2013

Jako oheň: Myšlenky o nadání I

Říká, že k nim nepatřím. A přesto chceme všichni někam patřit, vážené dámy a vážení pánové. Věčně hledáme spřízněné duše a sotva je máme, řekne někdo: ty k nim nepatříš. Nejsi obzvlášť chytrá, ty jsi nemocná. Jen si něco namlouváš.

Víte, existují různé typy nadaných. Jedni jsou docela v pořádku, milí, spolehliví, slušivě oblečení, možná dokonce sexy. Opět jiní odpovídají starému klišé obrýleného. Když máte hodně velkou smůlu, jsou ještě i arogantní (já myslím: arogantnější než já a pan P. a to už znamená mnoho!) a mají velmi kyselý, ironický humor. Pak tu máme ještě skupinu tichých. Někdy jsou právě tiché vody hluboké; hluboké vody však nejsou vždy tiché.

Připadá mi, že nadání je skvělá věc. Žádné odborně správné označení nesvede popsat mé pocity, mou vášeň pro toto téma. To zlé na tom je: Nadání se kvůli výzkumům o vysoce nadaných (něm. Hochbegabtenforschung) posledních let stává téměr tabu tématem. Když mluvím o nadání, nemyslím pojmy jako „elita země,“ či „ti vyvolení.“ Nadání je pro mne formou života. Každý pro ni má jakýsi základ. V určitém oboru. Rozdíl mezi nadaným a vysoce nadaným není jen jeho IQ, nýbrž jeho způsob, jakým se svým nadáním zachází.


Většina vysoce nadaných se odhalí jako VN, protože svým nadáním někde alespoň kousíčkem žijí.
Nadání je jako oheň. Když je k dispozici dostatek novin a hlavně dřeva, zvětší se, stane se mocným a překrásným. Má náhle tolik barev, tolik různých stínů, tak různé pachy! A… řekne pragmatik na tomto místě: Dá se s ním připravit jídlo. To platí v přeneseném slova smyslu také pro nadání. Neboť všechny vjemy, které jsou nějakým způsobem zajímavé a které k nám přicházejí v syrovém stavu, zrají v ohni nadání a stávají se často také poživatelnými nebo prostě „jen“ viditelnými a zajímavými pro ostatní. 

Možná si jen něco namlouvám, ale díky mému bádání na téma VN jsem poznala velmi mnoho úžasných lidí a autorů! Vytyčila jsem si cíl, téma „nadání“ alespoň trochu osvobodit od jeho balastu předsudků. Nepřeji si, aby nezvyklá nadání, která nadaného „odsuzují“ k věčné jinakosti, byla odsouvána jako nemoc. Přesto se to stává příliš často…

Na tyto myšlenky na téma VN/ nadání brzy navážu!
Jaké jsou Vaše zkušenosti s nadáním? Pomáhá Vám nebo vám častěji stojí v cestě? Kdykoli uvítám feedback, inspiraci a nové nápady.

Vaše Aideen
 

Keine Kommentare:

Kommentar veröffentlichen